Prošel týmem do 19 let. S B-týmem dokázal postoupit do 2. Futsal ligy. V lize v barvách FTZS nastoupil do 25 zápasů, ve kterých si připsal 5 branek a 2 asistence. Nyní Jakub Šorsák přestupuje do Baníku Chomutov. Po konci minulé sezony jsme ještě Kubu stihli vyzpovídat…
Kubo, k Zlému Snu ses připojil při zakládání oficiálního juniorského týmu. Už to bude 6 let. Vzpomeneš si vůbec, jak ta jednání tehdy probíhala?
Vzpomenu. Když jsem se přestěhoval do Liberce za fotbalem, tak jsem hrál za juniorský tým v Chomutově. Jelikož se to moc časově nedalo skloubit, tak jsem odehrál 1-2 turnaje za rok. Poté jsem se dozvěděl, že Zlej Sen juniorku zakládá a dávalo mi největší smysl hrát tady. Zeptal jsem se na možnost působení, obě strany se dohodly a ze mě se stal hráč FTZS.
Byl jsi vlastně jediný v kádru, kdo zažil dva futsalové kluby, kde byly tehdy největší rozdíly v rámci fungování?
Co se týče juniorky, tak si myslím, že v tu dobu až zas tak velké rozdíly nebyly. Nebo si je úplně nepamatuji. Zajištění potřebných věcí, doprava, ubytování a strava na turnajích byla dle mého úplně od obou klubů stejná.
Po roce následoval skok mezi dospělé. Jak si to tehdy vnímal? Bral si zařazení do Áčka jako krok kupředu?
Pro mě to byl osobně velký úspěch, trošičku i neočekávaný. Krok kupředu to byl, fotbal v tu dobu nevyšel, tak jsem to chtěl odčinit futsalem.
Hned v úvodní sezoně v lize se dostavilo i několik vstřelených branek. Prožíval si to? Byly to pro tebe nějaké milníky? Jak se na to díváš zpětně?
Hned v úvodní sezóně těch vstřelených branek moc nebylo, byla jedna. Ale prožíval jsem ji hodně. (smích)
Z ligového kolotoče si pak na chvíli vypadnul, ale na futsal si nezanevřel a stal ses šéfem nově vzniklé rezervy. Jak se tahle myšlenka zrodila?
Myšlenka vznikla nejdříve u mě, že bych se rád nějakým způsobem zapojil do chodu klubu. Protože jsem žil jen pro futsal a klub. Napadlo mě se zeptat Pavla Bíny, jestli by nebyla potřeba pomoc s Juniorkou, kterou tehdy trénoval Aleš Benek právě s Pavlem. Posléze přišla myšlenka od Pavla, že by chtěl založit B-tým s tím, že by se o něj starali 3 stěžejní osoby, jelikož on sám už toho měl hodně s A-týmem a Juniorkou, co se týče organizace a zařizování. Hodně mě ta představa lákala, tak jsem na to kývnul.
Byl jsi hrajícím koučem, jak moc to pro tebe bylo náročné? Jak na tebe reagovali spoluhráči?
Bylo dost náročné. Dělal jsem si to náročné trochu i sám. Jelikož jsem byl do toho ponořený a chtěl jsem vést B-tým na vysoké úrovni a klukům jsem až někdy občas zamotával hlavu zbytečnými věcmi. Kluci ke mně přistupovali s respektem. Já sám jsem si moc vážil jejich zájmu a přístupu a ten projevený respekt jsem jim oplácel svým 100 % přístupem. Všichni jsme věděli, jaký je náš cíl, a že to zvládneme jedině společně. Takže jsme se vždy podrželi. Bez vzájemného respektu by to nefungovalo.
Ačkoliv si měl k ruce pomocníky, tak to fungování stálo z velké části na tobě. Co ti tohle období dalo?
Dalo mi to hodně věcí. Například zlepšení komunikace a organizačních schopností, také náhled do celého chodu klubu. Teď si ale nejvíc vážím toho, že jsem si uvědomil jednu věc a to je nezapomínat sám na sebe.
Pod tvým vedením se B-tým probojoval do 2. Futsal ligy. Jak vysoko tenhle úspěch řadíš?
Byl to od nástupu můj prvotní cíl dostat B-tým do 2. ligy. Výš už to bohužel nešlo a nejde. (smích) Je to jeden z velkých klubových úspěchů, ale víc než ten úspěch je pro mě ta naše cesta za tím.
B-tým navíc v poslední době fungoval skvěle jako odrazový můstek pro mladé hráče, kteří se pak dokázali začlenit do ligového týmu. Bylo to něco, v čem ses našel? Bavilo tě pracovat s mladými hráči a snažit se je posouvat?
Bavilo, ačkoliv věkový rozdíl nebyl takový, tak jsme vždy našli nějakou cestu spolupráce a porozumění si. Důležité bylo, že ti kluci chtěli a já měl vždy radost, když někdo šel do Áčka.
Rezervu před uplynulou sezonou po tobě převzal Filip Razák. Jak bys takhle s odstupem zhodnotil tento krok a konečné 4. místo?
Nejlepší krok a nejlepší rozhodnutí, jaké jsem asi v rámci B-týmu udělal. Cítil jsem, že jsem unavený a sedět na dvou židlích najednou sice jde, ale ne dlouho. Chtěl jsem se zase soustředit sám na sebe a být spíš už jen hráč. Razy mi přišel jako adekvátní náhrada a 4. místo je toho důkazem.
Dostaneme se k uplynulé sezoně. Na přípravu si byl povolán zpět do A-týmu. Naskočil si i do úvodních kol 1. Futsal ligy a dokonce si patřil mezi nejproduktivnější hráče týmu. Co se pak stalo?
Co se stalo… V jednom zápase jsem byl vystřídán a poté jsem přestal dostávat prostor. To se se mnou táhlo až do konce sezóny.
Jak náročné je pro hráče sledovat zápasy z lavičky? Jak si s touhle situací pracoval?
Nevím, jak pro ostatní hráče, ale pro mě to není nic příjemného. Naštvanost tam byla, ne že ne. Beru to jako zklamání. Ze začátku jsem s tím pracoval těžce, ale věřil jsem, že se to zlomí. Po delší době, kdy se situace nezměnila, jsem byl překvapený, že jsem vůbec nějaký prostor dostal. V závěru sezony už jsem se tím tolik netrápil, ačkoliv jsem stále věděl, že mě to štve.
Když se teď s odstupem času ohlédneš, byly to zkušenosti, které tě posunuli?
V určitých věcech ano.
Jak už jsme zmínili, tak v rámci klubu sis vyzkoušel mnoho funkcí. Je nějaká, kterou si nestihl?
Myslím si, že jsem nestihl jen 2 pozice, a to jsou pozice Pavla Bíny (předseda klubu / sportovní ředitel) a Bořka Poživila (místoředseda klubu / ekonomický ředitel).
Kdybys měl vypíchnout momenty, na které budeš rád vzpomínat, které by to byly?
To vím jasně, v paměti mi zůstane 1.gól, zmiňovaný postup do 2.ligy a také začátek předešlé sezóny.
Tvé kroky teď míří zpět do Chomutova. Jak těžké bylo to rozhodnutí učinit?
Jednoduché to nebylo, ale zároveň to nebylo ze dne na den. Dává mi to však velký smysl a vím, že to rozhodnutí je správné.
Svůj návrat do Chomutova si oznámil trenérovi a celé kabině. Jaké se ti dostalo zpětné vazby? Co na to spoluhráči?
Někteří byli dosti překvapeni, protože je ani nenapadlo, že toto vůbec může někdy nastat. Brali mě už jako kovaného Liberečáka, takže z toho někteří byli smutní a mrzelo je to.
Budeš znovu bojovat o místo na ligových palubovkách? Můžeme se těšit na vzájemné souboje?
Uvidíme, pravděpodobně ano.
Máš na srdci něco, co bys rád vzkázal dnes už bývalým spoluhráčům, vedení a fanouškům?
Rád bych moc poděkoval za projevenou důvěru, podporu a naše společné chvíle. Všem přeji co nejvíce úspěchů, radosti a hlavně zdraví.